Když slyším o dětech, které vyrůstají mimo svou vlastní rodinu, přemýšlím vždy nad tím, co s nimi bude, až vyrostou.
Tyto děti opouštějí ústavy s dvaceti tisíci korunami, které dostanou od státu, a s nemožností vrátit se zpět při nepřízni života.
V naší společnosti je naštěstí mnoho obětavých lidí, kteří dětem v ústavní péči věnují svůj čas, pozornost i lásku – ať už to jsou aktivní pracovníci ústavů nebo rodiny, které tyto děti podporují formou hostitelské či náhradní rodinné péče. Přesto na svém startu potřebují pořádnou podporu.
Nejde o to stavět děti z dětských domovů proti dětem z úplných rodin.
To by bylo nejen nerovné, ale i nespravedlivé.
V době, kdy se téměř každé téma stává politickým a svět se často dělí na černou a bílou, bychom právě my, občané, měli hledat to, co nás spojuje. Péče o děti, které nemají domov, by tím pojítkem být mohla.
KLÍČ KE SVĚTU: PŘÍLEŽITOST PRO DĚTI Z DĚTSKÝCH DOMOVŮ
Dětem v dětských domovech čas neúprosně ubíhá. Než se naši ústavní činitelé shodnou na přijetí potřebných legislativních změn, budou už mnozí z nich dospělí.
Je potřeba jednat rychle a vytvářet těmto dětem příležitosti, kterých se mohou chopit hned a bez ohledu na politickou vůli.
Proto jsem v rámci projektu Klíč ke světu navázala spolupráci s firmami v Moravskoslezském kraji, jako jsou například Třinecké železárny nebo Hyundai. Projekt umožňuje dětem z dětských domovů vyzkoušet si u těchto velkých firem stáže, praxe a získat mentory pro svou profesní dráhu.
Tento projekt jsem letos slavnostně zahájila s vizí, že dětem přinese nadějné vyhlídky, sebevědomí a příležitosti.
Velmi si vážím všech, kdo v tom dětem pomáhají, ať už to jsou mentoři, zaměstnavatelé nebo pracovníci dětských domovů, kteří mladé v těchto výzvách podporují.
SPOLUPRÁCE S ODBORNÍKY
Považuji za alarmující situaci, kdy dětské domovy v České republice jsou beznadějně plné. Při umisťování nových dětí často ani není možné zachovat sourozenecké vazby.
Proto jsem se na začátku z pozice manželky prezidenta ptala po příčinách tohoto neutěšeného stavu. Pozvala jsem na Pražský hrad odborníky z ministerstev i z terénu, pokládala jim otázky a hledala příklady dobré praxe.
Považuji za klíčové poskytnout nefunkčním rodinám podporu, aby zde děti mohly dál vyrůstat a zároveň byly v bezpečí. Proto vítám široké využívání sociální práce v porodnicích, ve školách nebo v samotných dětských domovech, které nezanevřely na rodiny umístěných dětí, ale soustavně s nimi dál pracují tak, aby se děti mohly vrátit zpět domů.
Všichni účastníci, které jsem na Pražském hradě vyslechla, se jednomyslně shodli, že je především zapotřebí změnit poměr financování v této oblasti tak, aby výrazně větší část směřovala do oblasti prevence a aby dlouhodobá ústavní péče byla skutečně jen výjimečným a krajním řešením.
ÚČAST NA ODBORNÝCH FÓRECH A KONFERENCÍCH
Pravidelně se potkávám na Pražském hradě nebo na konferencích jako je Dejme dětem rodinu nebo Fórum rodinné politiky s odborníky na práva dětí.
Zejména oceňuji všechny, kteří přistupují ke své práci srdcem, jako je nový ombudsman pro ústavní výchovu Štěpán Jílka.
Stojím za nimi a pomáhám jejich návrhy řešení protlačit směrem k nejvyšším státním činitelům, aby jim také popřáli sluchu.
Pomoci dětem z ústavů není taková věda – ale je k tomu zapotřebí politická vůle.
PŘÍMĚSTSKÝ TÁBOR NA PRAŽSKÉM HRADĚ
Příměstský tábor na Pražském hradě je dlouholetou tradicí. Každoročně se ho během letních prázdnin účastní děti zaměstnanců Hradu.
Díky podpoře mého Nadačního fondu se do něj zapojují i děti, které vyrůstají v náročnějších podmínkách.
Možnost trávit čas společně, navazovat přátelství a sdílet nové zážitky považuji za důležitou součást zdravého vývoje dětí.
Věřím, že když se děti potkávají napříč různými zkušenostmi, posiluje to porozumění a vzájemný respekt. Právě takové okamžiky mohou v budoucnu přispět ke společnosti, která bude soudržnější a ohleduplnější.
Proto Nadační fond každý rok uhradí místa na táboře znevýhodněným dětem, aby si mohly v krásném prostředí Královské zahrady a Jeleního příkopu užít kousek prázdnin.
