Když přemýšlím o dětech, které vyrůstají mimo svou vlastní rodinu, cítím pokoru i silnou potřebu otevřít jim dveře ke světu, který je někdy složitější, než by měl být. V naší společnosti je mnoho obětavých lidí, kteří dětem v ústavní péči věnují svůj čas, pozornost i lásku. Já sama se snažím být jednou z těch, kdo je podporují, povzbuzují a naslouchají jejich příběhům.
Setkání, která inspirují
Měla jsem možnost potkat řadu dětí z dětských domovů při různých příležitostech – například na Dětském dni na Pražském hradě, kde jejich radost a zvědavost prozářily celý areál. Takové okamžiky pro mě mají velkou hodnotu a pokaždé si uvědomím, jak je důležité dávat dětem šanci být viděny, slyšeny a přijímány mezi ostatními.
Klíč ke světu: Nové možnosti pro mladé lidi
Projekt Klíč ke světu je mi velmi blízký i proto, že jsem mohla stát u jeho zrodu a pomáhala jsem ho uvést v život. Vznikl ve spolupráci s Kateřinou Kupkovou a Svazem průmyslu a dopravy. Projekt propojuje mladé lidi z dětských a azylových domovů s firmami, kde si mohou vyzkoušet různé profese, poznat pracovní prostředí a najít inspiraci pro svou budoucnost. Byla jsem u jeho slavnostního zahájení a mám radost, že mladí lidé díky této zkušenosti získávají větší jistotu, sebevědomí a chuť hledat svoje místo ve světě. Velmi si vážím všech, kdo jim v tom pomáhají – ať už jsou to mentoři, zaměstnavatelé nebo sami pracovníci dětských domovů, kteří mladé v těchto nových výzvách podporují.
Důležitou součástí mé práce je také setkávání s odborníky, neziskovými organizacemi i s těmi, kdo mají s ústavní péčí osobní zkušenost. Byla jsem pozvána na konferenci Dejme dětem rodinu, kde jsem měla možnost vyslechnout příběhy těch, kdo se po letech v dětském domově dokázali postavit na vlastní nohy – často právě díky tomu, že jim někdo v pravý čas podal pomocnou ruku. Takové chvíle mě hluboce zasahují a motivují k další podpoře všech, kdo se tématu věnují srdcem.
Dětský den na Pražském hradě: Oslava dětské odvahy a tvořivosti
Jednou z mých nejoblíbenějších tradic, kterou jsem mohla zažít už třikrát, je Dětský den na Pražském hradě. Je to den, kdy se Královská zahrada a Jelení příkop promění v místo plné smíchu, tvořivosti a upřímné radosti. Každý ročník je pro mě připomínkou toho, jak důležité je, aby i děti z dětských domovů měly příležitost prožít obyčejné a přitom výjimečné okamžiky – navázat nová přátelství, objevovat řemesla, vyzkoušet si věci, které jim někdy v běžném životě chybí.
Mám vždy velkou radost, když vidím, s jakým nadšením se děti zapojují do řemeslných dílen, sportovních aktivit nebo třeba divadelních představení. Každý ročník přináší něco nového – historické kolotoče, kejklíře, ukázky bezpečnostních složek, koncerty dětí dětem a samozřejmě desítky neziskových organizací, které pomáhají dětem najít vlastní cestu. Ať už jde o tradiční lidová řemesla, pečení buřtů, nebo prosté setkání s kamarády, všechno dohromady tvoří krásnou a bezpečnou atmosféru, kde je každý vítán.
Obzvlášť silným momentem bývá koncert „Děti dětem“, na kterém vystupují děti z dětských domovů společně s Nadačním fondem Spoluživot. Právě v těchto chvílích si uvědomuji, kolik odvahy a talentu v těchto dětech je – a jak důležité je dávat jim prostor zazářit před ostatními, nejen jednou za rok.
Za poslední tři roky se Dětský den stal pro mnohé děti symbolem přátelství, nové naděje i pocitu, že na Hradě jsou vítané, že se na ně myslí. Moc si vážím práce všech dobrovolníků, vychovatelů, organizátorů i neziskových organizací, kteří se na přípravě podílí a dávají do této akce srdce. Pro mě osobně je to den, kdy se nejvíc potvrzuje, že i drobné radosti, společné zážitky a otevřenost mohou změnit pohled na svět – i dětem, které to v životě neměly vždy jednoduché.
Dětský den je pro mě také připomínkou, proč je tak důležité usilovat o systémové změny – třeba o silnější hlas dětského ombudsmana, lepší podporu hostitelské péče a otevřenější společnost. Každý úsměv, který v těchto dnech vidím, je pro mě závazkem a motivací pokračovat v tom, co dělám.
Spolupráce s dětským ombudsmanem a odborníky
Velkou inspirací je pro mě také spolupráce s dětským ombudsmanem a týmem lidí, kteří se zasazují o lepší ochranu práv dětí. Vážím si práce Kláry Laurenčíkové a dalších odborníků, kteří hledají konkrétní cesty, jak naslouchat hlasům dětí a zlepšovat prostředí v ústavní i náhradní péči. Účastnila jsem se setkání i diskuzí, kde jsme společně přemýšleli, co by dětem mohlo skutečně pomoci – ať už jde o možnost mít v životě alespoň jednoho stálého, důvěryhodného dospělého, nebo větší podporu při přechodu do samostatného života.
Velmi si uvědomuji, jak zásadní roli hrají samotné dětské domovy a jejich pracovníci. Často slýchám, že právě oni jsou tím pevným bodem v životě dětí, které neměly štěstí na vlastní rodinu. Cítím velkou úctu k jejich trpělivosti, oddanosti i lidskosti, se kterou dětem pomáhají zvládat těžké chvíle i radovat se z těch hezkých.
Malé i velké kroky ke změně
Nechci, aby péče o děti v ústavních zařízeních byla jen tématem konferencí a odborných debat. Proto se snažím, aby i setkání na Pražském hradě, dětské dny, nebo projekty jako Okna do světa přinášely dětem opravdovou radost, nové zážitky a otevřely jim nové obzory. Jsem přesvědčená, že každé dítě si zaslouží naději a pocit, že někam patří.
Mnohokrát jsem slyšela větu, že „dítě potřebuje jen jednoho dospělého, který v něj věří“. Myslím, že každý z nás může být tím člověkem – někdy stačí málo: zájem, povzbuzení, trpělivé naslouchání nebo pozvání k nové zkušenosti. Jsem vděčná všem, kdo se dětem věnují a neúnavně hledají způsoby, jak jim ulehčit cestu ke štěstí.
Věřím, že společně dokážeme otevírat nové dveře a ukazovat cestu i těm, kteří to neměli v životě jednoduché. Každé dítě má právo snít, hledat a najít svůj domov, byť by byl třeba jen v srdci těch, kteří mu budou nablízku.
